Upravit stránku

Spousta lidí má tisíce výmluv, proč nesportovat, ale HONZA TOMÁNEK je jasným důkazem toho, že člověk opravdu dokáže vše, co si umane!

Díky HONZOVI jsme se přesvědčily, že slovo nejde,

NEEXISTUJE!!!

Honza TOMÁNEK - rodák z Dobříše, vrcholový sportovec, dvojnásobný Mistr světa v Ironmanu 70.3, ale také kouč, motivační řečník a externí lektor zabývající se problematikou vrcholového sportu pro handicapované. 

Moc držíme Honzovi do dalších závodů palce!

Nejčastěji začínáme naše rozhovory otázkou, jak se v současné době máš? 😊 Co říkáš na covidovou situaci? Má/Mělo to na tvoji tréninkovou přípravu nebo závody zásadní vliv?

Vím, že to bude znít jako klišé, ale v současné době se mám opravdu skvěle. Letošní sezóna je sice stále ovlivněna Covidem, ale závodní program není již tak drasticky redukován, jako v loňském roce. Jako profesionální sportovec jsem i v době nejtvrdšího jarního lockdownu mohl trénovat defakto bez omezení a několik týdnů jsem strávil v jizerské bílé stopě, což je pro mě každoročně prostředkem nespecializované objemové fáze tréninku. Později jsem odletěl na Mallorcu a s výjimkou nutnosti pravidelného testování a nošení roušky jsem vážně limitován nebyl. Jedině plavecký trénink chyběl, ale od dubna se již dalo docela komfortně plavat venku, takže i z tohoto pohledu jsem nějak zvlášť netrpěl. Pouze nyní je voda všude strašně teplá!

 

Na jaké závody se letos chystáš? Máš už nějaké za sebou?

Letošní triatlonovou sezónu jsem zahájil na Challenge Riccione, následovala Challenge St, Poelten a Garmin Iron Triathlon Ślesin v Polsku, vše na poloviční distanci. Prvním vrcholem sezóny bylo Mistrovství Evropy ETU Europe Triathlon Kaiserwinkl-Walchse, ze kterého si vezu titul Mistra Evropy a necelý týden poté následoval kvalifikační závod o obě ironmanská mistrovství světa 70.3 Ironman Lahti ve Finsku. Závod dopadl na výbornou a kvalifikoval jsem se na 70.3 Ironman World Championship St. George-Utah a Ironman World Championship Kona-Hawai. Tato americká mise by měl být absolutním vrcholem celého roku a vlastně i dosavadní triatlonové kariéry. Momentálně plánuji doplňkové přípravné závody, ale zatím nemám zcela jasnou představu, je to teprve týden, kdy jsem si sloty ve Finsku vyjel.

 

Koukaly jsme, že jsi byl na soustředění na Mallorce, byl jsi tam poprvé nebo jezdíš pravidelně? Doprovází tě tvoje rodina na tvých cestách? Podporují tě?

Mallorca je má oblíbené jarní tréninková destinace. Z pohledu cyklistiky jsem ještě nenalezl lepší místo pro přípravu, protože je tu vše, co potřebuji. Z plaveckého pohledu je také super, protože v březnu mívá voda komfortních 14-15 stupňů, což mi umožňuje absolvovat delší plavecké tréninky v otevřené vodě, což mám podstatně raději, než přípravu v bazénu. Přestože pomoc a asistenci navzdory mému handicapu za normálních okolností vůbec nepotřebuji, tak je dobré mít někoho v dosahu. Nikdy nevíte, co se může přihodit na silnici nebo ve vodě a handicap jako takový mě přeci jen v určitých ohledech limituje. Rodina nebo přítelkyně mě pravidelně doprovází a jejich podpora je pro mě pochopitelně důležitá.

 

Jak si se k triatlonu vlastně dostal? Sportoval jsi odjakživa?

Sportoval jsem už od dětství a rodiče nás vždy vedli k aktivnímu způsobu života a pohybu. Před úrazem jsem vyzkoušel několik sportů včetně cyklistiky či fotbalu a vždy se několika současně věnoval, což si myslím, že mi dalo určitý všestranný základ, ale byla to hlavně zábava. Největší ambice jsem měl ve školní lavici a snil o architektuře, ale úraz vše změnil a já se později stal profesionálním sportovcem. Dva roky po autonehodě jsem již startoval na finále evropského poháru v handcyclingu, kde jsem později vybojoval několik titulů a vítězství, ale postupem času mi to přestalo dávat smysl. Sport už nebyl vášní a výzvou, ale spíše rutinou. Do triatlonu jsem skočil po hlavě a jako premiérový závod si zvolil 70.3 Ironman Lanzarote 2013, který jsem dokončil a který mě nasměroval k dlouhému triatlonu. Chvíli jsem ještě kombinoval cyklistiku a triatlon, ale nedělalo to dobrotu a od roku 2017 se věnuji výhradně triatlonu a okrajově vytrvalostním závodům na běžkách.

 

V dnešní době už existuje řada disciplín pro handicapované sportovce, proč sis vybral zrovna tak náročný sport jako je triatlon?

Byla to výzva! A ty v životě potřebuji. V handcyclingu se mi poměrně dařilo, ale později jsem začal výkonnostně stagnovat.  Vyhrál jsem několik evropských závodů, ale nemyslím si, že jsem mohl vítězit i na světové úrovni, což mě ubíjelo a nedávalo mi to smysl pokračovat. Hledal jsem sám sebe a hledal jsem i další motivaci. Triatlon je všestranná záležitost a já jsem byl vždy spíše multisportovně založený. 70.3 Ironman Lanzarote byl křest ohněm a já si tuto disciplínu zamiloval.

Jaké nese tvůj handicap úskalí, jaké má naopak výhody?

Výhody spatřuji maximálně v možnosti lepšího parkování či volného vstupu do muzea. Ale teď vážně! Spinální handicap, tedy poranění míchy, je komplexní postižení nervové soustavy. To, co lidé vidí na první pohled, je absence pohybu dolních končetin, někdy trupových svalů či končetin horních a vozík. Ve skutečnosti ale jde o funkční handicap, kde jsou ovlivněny i další funkce těla, jako je např. problematika vyprazdňování, termoregulace, prokrvení a logicky i vyšší náchylnost a nižší hojivost tkání.

 

Kromě triatlonu se ještě věnuješ běžeckému lyžování, je to tak?

Je to tak. Ještě v době mé handcyclingové specializace jsem hledal nějakou možnost efektivní přípravy v zimních měsících. K běžkách jsem měl vždy velmi blízko a když jsem se dozvěděl o možnosti lyžování na „vozíku“, chtěl jsem to vyzkoušet. Ve spolupráci s jedním českým dodavatelem jsme zkonstruovali první běžkařskou sledge na českém trhu a mohl jsem v sedě vesele začít soupažit. Postupem času jsem se začal specializovat na vytrvalostní závody, absolvoval jsem několik padesátek, včetně tří účastí na Jizerské 50. Mým absolutním sportovním maximem bylo dokončení Vasova běhu, který jsem dokončil i jako první na světě v sedě.

 

Jaký je to pocit, když na maratonu předjíždíš o mnoho větší rychlostí závodníky, kteří si to musí odběhnout po svých?

Je to trošku satisfakce, za ty předcházející disciplíny. Přeci jen ve vodě vzhledem k absenci pohybu dolních končetin a částečnému ohrnutí funkce trupových svalů to mám o mnoho těžší. Na handbiku zase ruce nejsou nohy, a na běhu si to pošramocené ego dostatečně kompenzuji! Smích. Běh resp. jízda na běžecké formuli je na rovinaté trati rozhodně jednodušší a rychlejší, ale na straně druhé je to již třetí disciplína, kterou absolvujete téměř třetinovou svalovou skupinou oproti zapojení dolních končetin. Takže to také není žádná hitparáda.

Neseš titul dvojnásobného mistra světa v 70.3 Ironmanu. Tušíš kolik je triatlonistů s handicapem po celém světě? Máš mezi nimi silné soupeře nebo i dobré přátelé?

Ve světovém poháru figuruje dohromady okolo stovky závodníků, kdy první patnáctka je již hodně nabitá. V dlouhém triatlonu několik lidí ze světového poháru startuje, ale jinak je to zpravidla jiná skupina lidí čítající zhruba dvacet hlav. Otázku světové konkurence je velmi problematické sumarizovat a kvantifikovat, protože jak jsem dříve nastínil problematiku spinálního handicapu, tak vždy záleží na poraněném segmentu míchy, což vás do jisté míry předurčuje k nějakému výkonnostnímu levelu a funkčním limitům. V paratriatlonu je zdravotní klasifikace zcela nefunkční. V jedné kategorii mnohdy startují typologicky odlišné handicapy, kdy zpravidla platí čím nižší handicap máš, tím jsi úspěšnější. Se svým středně těžkým spinálním handicapem ze světového pohledu vnímám několik sportovců, které nemám nikdy šanci porazit, ale v podstatě nejde o výkonnost jako takovou, ale o limity handicapu. V rámci mého handicapu byste na světě pravděpodobně nenašli úspěšnějšího triatlonistu, ale když vedle mě na závodě světového poháru soupeř svléká neopren ve stoje nejsou to férové podmínky. Mezi triatlonisty mám však mnoho přátel a na rozdíl od cyklistiky je atmosféra trošku uvolněnější.

 

Liší se rozdělení závodů pro paratriatlonisty oproti klasickým triatlonovým závodům?

Ano i ne! Světový pohár ITU jede po vlastní ose pro sportovce handicapované, ale např. ITU Series běží již souběžně s nehandicapovanými sportovci. V dlouhém triatlonu zase neexistují extra závody pro handicapované, ale vždy jsou součástí klasických závodů, někdy se zvlášť zařazenou kategorií, někdy bez.

 

Máte svá vlastní mistrovství světa na celé ironmanské nebo i na halfironmanské vzdálenosti?

Ano. Ironman na kategorii handicapovaných resp. sportovců na vozíku myslí a je možné se kvalifikovat na mistrovství světa v poloviční i celé distanci, což se mi letos podařilo! Ale vždy je to „normální“ šampionát, kde handicapovaní sportovci, mají vlastní kategorii.

 

Máš nějakou metu, kam by si se chtěl v závodění dostat?

Samozřejmě! Ale tu pomyslnou laťku stále posouvám, protože ve svém životě potřebuji mít cíle, výzvy a sny. Letos si přeji bojovat o mistrovský double na poloviční i celé distanci. Na půlce mě toho již moc překvapit nedokáže, ale svou ironmanskou premiéru jsem absolvoval teprve loni, tak uvidíme! Stát se může cokoli, ale nesmíme přestávat snít!

 

Je vybavení pro triatlonistu s handicapem finančně náročnější? Máš nějaké sponzory?

Sportovní vybavení je zpravidla individualizované a oproti sériové výrobě např. běžných kol, je cena podstatně vyšší a pohybuje se na dvojnásobku. Jezdím na handbiku v ceně 15 tisíc eur a to není jediné sportovní vybavení a vlastně ani jediný handbike, který používám. Můj roční rozpočet se pohybuje řádově okolo 1,5 milionu korun a samozřejmě záleží na přesném závodním programu a podobě přípravy. Bez podpory sponzorů bych v současné době nemohl fungovat a otázka financování je součástí mé sportovní činnosti.

 

Jak vypadá tvoje regenerace? Jak si nejvíce odpočineš?

Fyzické zatížení zvládám dobře a jako klíčové je pouze dávkování tréninku. Když už jedu přes závit, tak je to pasivní odpočinek, spánek a kvalitní jídlo. Když mi docházejí baterky v psychické rovině, tak mi zpravidla pomáhá trénink a aktivní pohyb, kdy starosti zkrátka vypustím a minimalizuji, ale ne vždy je to takhle jednoduché. Každopádně pobyt v přírodě bez lidí, cestování a gastronomie mi dobijí baterky na obou úrovních spolehlivě.

 

Během závodu musí hoooodně trpět tvé ruce, máš nějakou speciální silovou přípravu, k podávání takovýchto výkonů?

Neřekl bych, že dělám něco vyloženě speciálního a např. směrem k silové přípravě ani nenavštěvuji posilovnu. Jako nejlepší silovou přípravu považuji běžecké lyžovaní, protože je hodně o síle a vytrvalosti, kterou zejména potřebuji. Během cyklistické přípravy samozřejmě najíždím kopce různých sklonů i délek, a to platí i u běhu, resp. jízdy na běžecké formuli. V plavecké přípravě pak tahám gumy nebo používám plavecké packy, ale plavání pro mě představuje spíše aktivní regeneraci, protože nejsem schopen rozvíjet současně tři disciplíny. Navíc vzhledem k mému handicapu v plavání, o mnoho více zrychlit nemohu.

 

Jaká disciplína je pro tebe nejtěžší? A která naopak nejsilnější?

Řekl bych, že každá disciplína má své načasování, kdy ji miluji na začátku a nenávidím na konci. Ale asi nejvíce stresu je okolo plavání, protože jsem závislý na pomoci a asistenci do vody a z vody na vozík. Vzhledem k mé cyklistické minulosti se mi asi nejvíc daří v cyklistice. Avšak v posledních letech se výrazně posouvám v běhu, kde mě mimo jiné baví i to, že je poslední a mohu si dovolit jet absolutně naplno! Bolí to, ale mám to rád! 😊

 

Na tvých webových stránkách jsme se dočetly, že poskytuješ coaching, přednášíš na vysokých školách a pořádáš motivační workshopy. Máš i ty sám někoho, kdo tě motivuje?

Pro mě jsou největší motivací lidé, kteří mají své sny, umí si definovat priority a mají vášeň pro to co dělají. Společnost takových lidí mě motivuje a posouvá vpřed. Nezáleží, jestli jsou sportovci nebo ne, ale jejich zaujetí pro věc a jejich činnost je fascinující!

 

Jak jsi prožíval loňského CZECHMANA? Vyhovují ti spíš chladnější podmínky, nebo se raději při závodech pořádně ohřeješ? 😊

Já mám asi rád extrémy a je jedno, jakým směrem! Samozřejmě v teple se mi závodí lépe, ale loňský CZECHMAN, Jizerská 50 nebo Vasův běh spíše hovoří o mé adaptabilitě. Ale posouvaní sebe sama v extrémních podmínkách je v určitém slova smyslu drogou a kořením mé sportovní činnosti.

 

Na CZECHMAN Triatlonu jsme si nemohly nevšimnout ochoty od pořadatelů nebo diváků ti pomoci. Setkal si se někdy s opačnou situací?

Většinou se setkávám se zájmem a ochotou, ale zažil jsem i závody, kdy organizační tým selhal a po plavání mě nechali ve vodě bez supportu. Z vody mi pak pomohl kamarád, který doplaval krátce poté a v náruči mě odnesl. Ale zpravidla je přijetí vřelé a bezproblémové. Fanoušci mé úsilí často hlasitě podporují a samotní závodníci? Jak kdy! Když mě předjíždí, tak podporují, ale když je předjíždím já, mnohdy radost nemají!

 

Chystáš se i letos na CZECHMAN Triatlon? Budeme ti moci fandit? J

Upřímně, nevím, co bude! S největší pravděpodobností se však letos nezúčastním, protože začátkem září již plánuji odlet na mistrovství světa v St. George a pokud to nebude v přímé termínové kolizi, tak se již budu soustředit na hlavní vrcholy sezóny. V budoucnu ale startovat určitě budu! 😊

 

Autor: Tereza Kremličková, Klára Marholdová

Foto: soukromý archiv Honzy Tománka

Nahoru

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti